Johanka

"Vyrvěte mi srdce," křičela s pukající tepnou na šíji. Rozdupejte ho svýma nohama, rozstřílejte ho!

Nebot' nezbylo z něho nic! Plivněte mi do tváře, svlečtě mě, jsem nejubožejší tvor. Nabízejte si jiné bušící aparáty, jsou bezvýznamné jak tikající budík.

Smějte se mi a vrt'te nade mnou hlavou, já se budu smát s vámi.

Vždyt' nemám nic ze všeho, co jsem dala. Vlastní vinou. Vlastním prohřešením.

Vzbud'te mě až budu mrtva. Vzbud'te mě až přijdu do ráje.

Vyrvěte mi ho! Já sama už krásu rozdrtila.

Boj končí, bojovnice odevzdává štít. Je po bitvě.

Tak tedy vzbud'te mě. A prosím, at' to nebolí!