Městská krajina

Králové ruku v ruce s královskými sady vymřeli,
zlatá hlavička dere se z pod dlažební kostky,
kde jsou létavci, kteří by mi cestou čimčarali,
u patníku vidím jen z peří zbytky.

A už z dáli tyčí se památečné stromořadí,
na jejich kůře sprejové monogrami,
žádný tu neviděl jak krtek v půdě řádí,
v noci posrané nebe nad městskými branami.

Proudy řek popohánějí lahvoví,
zda-li tam byl vzkaz,
to se nikdo nedoví.
Ztratilo vše poetický ráz.

To není krajina to je kaz.