Vím o Tobě!

Vtrhla sem jako hýřivě mocná paní léta

a lidský červ se štěstím proplétá.

Chtěl na hrdlo zchlazení,

místo toho však bodlo štiplavé letní zmrazení.

Chybí, jen chybí,

je na svět příliš slabý.

Do kaleidoskopové síně nakukuje,

chybí mu, chybí, on nemiluje.

Poslouchá stromy, řvoucího ducha,

neslyší smích, pláč, odmítá muka.

Málo, jen poskromnu

touží dát sbohem tomu snu.

Nese se, šílenstvím dýchá,

kam zmizela neohrožená pýcha?

Apatika má dveře otevřené,

dejte sem něco na srdce sevřené!

Strpení, jen strpení...

Rychle, než pocity mě sní!

VÍM O TOBĚ!