Jsem malíř, muž pro Tebe...

Svůj štětec namočím do hustě červené barvy

a potřísním jí svět...

Jsem malíř, muž pro Tebe.

Nanesu vrstvu a oživím Tvé šaty.

Kusy látky zakryly oči.

Tvé tělo zastínilo mé barvy.

Zbytky vryji do vlasů.

Potopím se v pestrosti.

Kůže sloupaná, podobná omítce.

Načrtnu Ti podobiznu duše.

Mou karikaturu pro úsměv.

mou malbu pro lásku.

Nadechnutí ředidla života,

měkký pád.

Něžně třaslavé ruce Tě pomalují,

vtisknou jméno do tiché běloby.

Převalím kbelík,

povodeň barevných charizmat.

Najdi plátno a zachraň mě!

Rty přenášejí kapky,

ponech si na nich červenou,

přispěchám Ti je osušit.

Ochutnej.

Hle, nový obraz.

Jak krásný.

Detailní milé tečky

a můj zednický mrzutý štětec.

Konečně sladění v očích umělců...